O projektu

jmenovec je nezávislý projekt nad otevřenými daty Českého statistického úřadu a evidence obyvatel Ministerstva vnitra. Vznikl z jednoduché otázky — jak časté vlastně je jméno, které vybíráme dítěti — na kterou se z tabulek v Excelu odpovídá špatně.

Jan Antonín Kolář

Živím se genealogií a dohledáváním dědiců zapomenutých pozemků. Prakticky to znamená, že trávím čas v matrikách, na hřbitovech a v katastru. Pokaždé, když u původního vlastníka vidím jméno Novák, vím, že nás čeká spousta práce navíc.

Ani moje jméno není nijak unikátní. Jan patří k nejčastějším českým křestním jménům a nositelů příjmení Kolář je zhruba devět tisíc. Být první na Googlu je vyloučené.

Střední jméno jsem si v roce 2009 přidal z rodových důvodů — máme doma čtvrtou generaci Antonínů. Až později, v profesním životě, mi došlo, že jsem dostal něco cennějšího: dohledatelnost a zapamatovatelnost.

Všechno to do sebe zapadlo, když se nám narodila dcera. Chtěl jsem to rozhodnout na datech, ne podle pocitu — a k tomu připočíst zkušenost s životem v zahraničí a s tím, jak jméno funguje v digitální době. Tak vznikl tenhle web a příručka.

Jméno beru jako nástroj. Něco, co má dítěti život ulehčovat, ne ho svazovat. Sám jsem si vybral tradici, a právě proto vím, že by neměla rozhodovat sama. Pokud to vidíte podobně a chcete jméno předem vystavit všem zkouškám, kterými projde — u telefonu, v e-mailu, na kelímku, ve vyhledávači — je tahle příručka pro vás.